Bylany
Bylany se nacházely asi 7 km jihozápadně od Mostu při cestě, vedoucí z Vysokého Března do Vršan. Na severozápadě sousedily s obcí Vršany, na severovýchodě s Čepirohami a Velebudicemi, jižně od Bylan se rozkládala Havraň. Název obce pochází nejspíše ze staročeského "Bylené", jež označovalo obyvatele žijící v krajině bohaté na množství rostlin, a měl různé podoby: Bielne, Biln, Bylany, v němčině pak Billna, Pilna či Piillna.
Historický vývoj obce
Okolí Bylan bylo podle nálezů osídleno již v době římské (50 př. n. l. - 376 n. l.) První písemné zprávy o Bylanech, i když pocházejí z listinných fals, zmiňují tuto ves již na počátku 13. století (1203, 1207 a 1209) jako državu kláštera v Oseku. Komu patřila obec v průběhu 13. století není známo, ale k roku 1311 je potvrzeno opětovné připojení Bylan k oseckému klášteru. Posléze byly včleněny do klášterního statku Škrly. V roce 1620 byly Bylany ( spolu s jinými obcemi ) na krátkou dobu zakoupeny Bohuslavem z Michalovic, ale za jeho účast ve stavovském povstání mu byly hned po Bílé Hoře konfiskovány a navráceny zpět oseckému klášteru, v jehož držení zůstaly až do roku 1848. Další údaje o obci pocházejí až z Berní ruly, prvního českého katastru. Podle údajů byly Bylany poměrně bohatou zemědělskou obcí.
V polovině 17. století bylo v Bylanech 13 sedláků a 7 chalupníků, kteří se zabývali hlavně pěstováním pšenice a žita a chovem dobytka, jakož i obhospodařováním menší výměry vinic v okolí obce. Počet usedlých hospodářů v Bylanech se nezměnil ani po stu letech. Vinice u obce však vystřídaly malé chmelnice. Bylany zůstaly zemědělskou obcí i v následujícím století a její život ovlivnilo snad jen využití pramenů známé hořké vody a postavení laboratoře na výrobu hořké soli.
V roce 1820 si prameny pronajal obchodník A. Ulbrich, vystavěl v obci lázeňský dům a léčivou vodu začal stáčet do originálních lahví a ve velkém exportovat. Bylanská minerální voda byla exportována prakticky do celé Evropy až do začátku druhé světové války. Z Ulbrichova odkazu byla vystavena v Bylanech v roce 1856 škola, zřízen hřbitov (1867) a renovován filiální kostel. Rozvoj lázní jistě ovlivnil i život místních obyvatel, i když hlavním zdrojem jejich obživy zůstávalo i nadále zemědělství. Přesto během 2. poloviny 19. a počátku 20. století se postupně zvyšoval jejich počet. V roce 1848 stálo v Bylanech 32 domů se 117 obyvateli, v roce 1861 žilo v obci 147 osob v 34 domech.
V roce 1921 při sčítání lidu bylo zaznamenáno 195 obyvatel a při téže akci v roce 1930 bylo napočteno 209 osob, převážně německé národnosti. Od roku 1945 postupně počet obyvatel klesal, až dosáhl čísla 68 v roce 1974. Obec byla likvidována v souvislosti s výstavbou objektů Pozemních staveb v roce 1978, a to spolu s nedaleko ležící Státní přírodní rezervací "Slanisko", jež byla vyhlášena jen nedlouho před tím v roce 1975.
Historické památky na území obce
V Bylanech stával původně barokní kostel svatého Leopolda, po roce 1862 v
rámci renovace upravený v pseudorománském slohu. Při silnici do Vysokého Března
se nacházelo poškozené pozdně barokní sousoší s Pannou Marií, sv. Floriánem
a sv. Janem Nepomuckým z roku 1770.
