Dolní jiřetín
Dolní Jiřetín se rozkládal podél potoka asi 5 km severozápadně od Mostu, při silnici z Mostu na Horní Jiřetín a Horu Sv. Kateřiny. Osada Čtrnáct Dvorců prakticky oddělovala obec od Horního Jiřetína, který ležel taktéž při Jiřetínském potoce. Na západě sousedila vesnice s Albrechticemi, severovýchodně leželo Záluží. Název obce vznikl z osobního jména "Juřata" a v průběhu věků měl různé podoby, například Girzetin doleyni, Geržetin doleyssi či německy Jorrenthal, Jumteyn, Nieder - Gorten, Nieder - Georgen - thal a jiné.
Historický vývoj obce
První písemná zpráva o Jiřetíně pochází z roku 1263, přičemž nerozlišuje ještě Dolní a Horní Jiřetín. Z dalších pramenů k dějinám Dolního Jiřetína ze 13 století je význámná listina Přemysla Otakara II, ze dne 26. 3. 1273, která rozšiřuje mílové právo Mostu na Kopisty, Komořany a Jiřetín, který se tak dostává do určité hospodářské závislosti. Lze předpokládat, že obec Dolní a Horní Jiřetín tvořily ve 13. století jediný celek, ves i farnost, pod názvem Jiřetín. Samostatná fara pro Horní Jiřetín je v písemných pramenech zmiňována k roku 1409. Předchozí zmínka o faře z roku 1352 se týkala nejspíše právě Dolního Jiřetína. Proces oddělování obou vsí byl dokončen kolem roku 1459. Ve 14.století byl Jiřetín nevelkou středověkou obcí, jejíž obyvatelé žili v polozemnicích nebo dřevěných obydlích. Mezi majiteli obce jsou v letech 1394 a 1399 uváděni Petr Gablencz zu Jorntin a Kašpar Gablenz. V 15. století patří mezi vlastníky obce především Koldínové.
Listina Albrechta a Týmy z Koldic majitelů obce osvobozuje zdejší obyvatele od robotních povinností. Tím obec získává na významu a dochází zde k rozšíření řemesel, zejména hrnčířství a zámečnictví. Hospodářské postavení obce dokazují privilegia krále Vladislava II. z roku 1485, poskytující dolnojiřetínským právo vařit a prodávat pivo. V roce 1492 je poprvé zmiňována jako městečko (oppidum) a již tehdy se zřejmě jeho půdorys vyznačoval pravidelným velkým obdélným náměstím s kostelem uprostřed.
V 1. polovině 16. století náležel Dolní Jiřetín pánům z Veitmile, z nichž Šebestián se uvádí ještě k roku 1549 jako držitel zdejší tvrze. Po roce 1562 se dostal Jiřetín do rukou Lobkoviců. V roce 1571 obdržel od císaře Maxmiliána II. tržní privilegia a znak: na červeném štítě je zobrazen sv. Jiří na koni. Maxmiliánovým privilegiem byl Dolní Jiřetín povýšen na městečko.V roce 1642 přešel Dolní Jiřetín do majetku Valdštejnů a součástí jejich panství Duchcov byl až do roku 1848.
V roce 1621 narušil slibný vývoj městečka požár, který byl předzvěstí dalších pohrom, které zasáhly Dolní Jiřetín za třicetileté války i ve 2. pol. 17. století (opětovný požár a morová nákaza v roce 1680). V polovině 17. století zde bylo jen 27 obydlených usedlostí. Následovalo období úpadku ve kterém městečko ztratilo většinu předchozích práv, včetně práva vařit pivo. Nový rozvoj městečka přineslo až 18. století kdy Dolnímu Jiřetínu byly Josefem I. a Karlem VI. navráceny jeho ztracené svobody. K novému rozvoji obce přispělo tkalcovství a punčochářství, které se stalo zdrojem příjmů v 18. a počátkem 19. století. Podle Tereziánského katastru bylo v polovině 18. století v obci 46 hospodářů. Vedle jejich gruntů však tady stálo i dalších 16 domů bez pozemků a panský mlýn. Působili zde i řemeslníci (truhláři, krejčí, řezník, švec, provazník a další).
Ve 20. letech 19. století se řada jiřetínských občanů začala věnovat zelinářství a zahradnictví. V roce 1848 měl Dolní Jiřetín 98 domů a 568 obyvatel. V poslední čtvrtině 19. století, v důsledku výstavby řady dolů v okolí Dolního Jiřetína (Quido I - III, Humboldt 1- II, Centrum I, Radecký - Kolumbus) a potřeby nových pracovních sil, docházelo ke značnému růstu počtu obyvatel a pozvolna i ke změně jeho sociálního složení. V roce 1862 byl Dolní Jiřetín povýšen na zemské město. V roce 1880 žilo v Dolním Jiřetíně a Čtrnácti Dvorcích dohromady 958 osob, o 10 let později již 2 361 a v roce 1900, kdy zde bylo nejvíc obyvatel, dosáhl jejich počet už čísla 3 471, z toho kolem 1 850 Čechů. Většina horníků i s rodinami žila v dělnických koloniích čp. 107 - 112 a 119. V roce 1907 byla v obci otevřena česká škola.
Po německém záboru pohraničí, ale zejména po vypuknutí druhé světové války, začal být patrný nedostatek pracovních sil, nutných pro válečnou mašinerii. Zapříčiněn byl jednak odchodem většiny českého obyvatelstva do vnitrozemí, jednak všeobecnou brannou povinností místních německých obyvatel. V důsledku toho byly na katastru Dolního Jiřetína (ale i dalších obcí) vybudovány tábory pro válečné zajatce a cizí dělníky, nasazené do oblasti Mostecka na nucené práce. V roce 1944 během náletů na chemické závody v Záluží zasáhla řada bomb území obce a došlo ke zničení řady domů a ke ztrátám na životech. Obec byla likvidována v letech 1980 - 1983 z důvodu stanovení pásem hygienické ochrany (k. p. CHEZA - Petrochemie I a II) a postupu těžby k. p. DVÚZ.
Historické památky na území obce
V obci stával uprostřed návsi původně barokní jednolodní kostel sv. Mikuláše
postavený na místě původního gotického kostela v letech 1718 - 1724, jenž byl,
zejména z důvodu narušení statiky důlní činností v okolí, v roce 1893 uzavřen
a v roce 1897 demolován. V letech 1898 - 1899 byl v historizujícím stylu postaven
nový kostel shodného zasvěcení, ale i ten musel být v letech 1934 - 1939 ze
stejných důvodů uzavřen a v roce 1939 podroben zabezpečovacím pracím. Před
kostelem bylo umístěno sousoší sv. Jiří z roku 1711 (přenesené do Litvínova),
dále u silnice se nacházelo sousoší sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína na
vysokém volutovém podstavci z roku 1739, které bylo po zrušení Dolního Jiřetína
nově instalováno ke kostelu v Českých Zlatnících. Při silnici ve směru na Horní
Jiřetín stála kaple čtvercového půdorysu, ve výklenku se sochou sv. Floriána
z 2. poloviny 18. století.
