Ervěnice
Ervěnice se rozkládaly při řece Bílině na západním
okraji mosteckého okresu. Do roku 1960 náležely do okresu Chomutov. Na severozápad
od Ervěnic ležela obec Dřínov, na východě se rozprostíraly Třebušice a na jihu
Holešice.
Původní česká podoba názvu obce zněla Ruenice, tj. příkop. Později se setkáváme
i se jménem Erwenicz nebo latinským pojmenováním "in Lacu", resp.
německým "de Se" či "de Zee". V pozdější době bylo užíváno
i německé Seestadtl.
Historický vývoj obce
První písemná zmínka o Ervěnicích pochází z roku 1238. Je v ní zmiňován Albert,
syn Načepluka de Ruenice, který žil nejspíše ve starém šlechtickém dvorci,
situovaném snad do blízkosti kostela sv. Jakuba Většího (jehož počátky sahaly
do pozdně románského období). Mladší šlechtická sídla v Ervěnicích představovaly
dvě tvrze, oddělené od sebe řekou Bílinou, které patřily různým majitelům.
První z obou tvrzí byla užívána asi od roku 1300 až do 2. poloviny 15. století.
Druhá tvrz, poněkud mladší, sloužila svému účelu od počátku 14. století a zanikla
snad během 1. poloviny 16. století.
V roce 1519 byly oba díly Ervěnic spojeny v majetku Šebestiana z Veitmile. Roku 1571 se dostaly do držení Bohuslava staršího z Michalovic. V roce 1622 byly Michalovicům za účast ve stavovském povstání zkonfiskovány a posléze připojeny Vilémem Popelem z Lobkovic k panství Nové Sedlo nad Bílinou - Jezeří, jehož součástí zůstaly až do roku 1848. Jak naznačují písemné prameny, již ve 14. století se staly Ervěnice městečkem. V roce 1568 obdržely městský znak a pečeť. Na stříbrném štítě byla z kořenů vyvrácená zelená vrba s hnědým kmenem.
V polovině 17. století bylo v Ervěnicích 45 obydlených usedlostí, a to včetně tzv. Rybářské ulice, jejíž obyvatelé se z větší části zabývali rybolovem na Komořanském jezeře. Ostatní usedlíci byli hlavně zemědělci. V okolí Komořanského jezera byly časté epidemie moru které zasáhly obec v letech 1283, 1531, 1542, 1625 a 1683. V obci se vyskytovala také cholera. Ve 30. letech 19. století dal kníže Ferdinand z Lobkovic jezero odvodnit a vysušit. Podle údajů Berní ruly žilo roku 1654 v městečku 58 hospodářů a krom nich i řada řemeslníků (např.5 ševců, 2 řezníci, 2 hrnčíři, 2 tkalci a jiní). Byl zde i obecní a panský mlýn. V roce 1848 se nacházelo v Ervěnicích již 148 domů, které obývalo 751 osob.
Počet obyvatel v Ervěnicích se nebývale zvýšil ve 2. polovině 19. století, zejména pak v letech 1890 - 1900, kdy jejich přírůstek činil téměř 1 000 osob! Přispělo k tomu především zprůmyslňování oblasti a s tím související nábor nových pracovních sil do dolů. Na katastru Ervěnic byla v roce 1892 vybudována šachta Elly a v roce 1902 hlubinný důl i lom Hedvika, v jehož blízkosti vznikla ve 20. letech státní elektrárna, zásobující elektřinou i Prahu. Předválečný rozvoj Ervěnic vyvrcholil ve 30. letech, kdy se město rozrostlo na 498 domů, v nichž žilo více jak 5 000 obyvatel z nichž bylo 2276 české národnosti. V období druhé světové války byl v prostoru elektrárny zřízen zajatecký tábor pro ruské, francouzské a italské zajatce s kapacitou cca 1500 osob. Ervěnice patřily k místům, která jako jedna z prvních padla za oběť postupujícím dolům v jejich okolí. Byly zbourány v letech 1959 - 1960.
Historické památky na území obce
V horní části náměstí stál kostel sv. Jakuba Většího, původně románský, později renesančně a barokně přestavěný. V roce 1899 kostel do základů vyhořel, ale brzy byl znovu vybudován v pseudohistorickém slohu. Tomuto stylu odpovídala i většina jeho zařízení. Z původního inventáře stojí za zmínku dřevěná křtitelnice z poloviny 18. století a barokní Madona z doby kolem roku 1720.
Uprostřed náměstí stála barokní podvojná socha sv. Jana Nepomuckého s balustrádou a andělíčky původně z roku 1730, obnovená roku 1817. V Ervěnicích se na dolním konci náměstí nacházela socha sv. Floriána postavená na náklady Lobkoviců roku 1717. Na druhém, menším náměstí stála socha sv. Antonína Paduánského z konce 18. století. Obě sochy byly přemístěny do Malého Března.
