Fláje
Obec Fláje, v letech 1956 - 1960 náležející do
okresu Litvínov a před tím do okresu Duchcov, ležela v Krušných horách jihovýchodně
od Českého Jiřetína. Nejbližší obcí, vzdálenou jen několik kilometrů východním
směrem od Flájí byla Nová Ves v dnešním okrese Teplice.
Vesnice byla snad pojmenována podle potoka Fleyh (německy dnes Floha), nad
jehož hor- ním tokem ležela. Jméno má zřejmě neslovanský původ a vyskytovalo
se v minulosti ve tvarech: Flew, fflagie, ffley, Fleja či Fleyh.
Historický vývoj obce
První písemná zmínka o Flájích pochází z roku 1346 a souvisí s existencí kostela a fary, náležející k míšeňské diecézi a vikariátu se sídlem ve Freiberku. Současný stav historického po- znání nám neumožňuje nahlédnout, kdo byl zakladatelem obce.
Vzhledem k pozdějším prokázaným vazbám k hradu Osek je možné soudit, že při vzniku obce stáli páni z Rýzmburka, kteří v roce 1398 prodali hrad, město Duchcov a 25 manství míšeňskému markraběti Vilémovi. Tento majetek vlastnili Míšenští až do roku 1459, kdy připadl zpět české koruně a vystřídal poté několik dalších majitelů, až jej v roce 1523 získal Děpolt z Lobkovic. S největší pravděpodobností se tyto majetkové posuny týkaly i Flájí, neboť v roce 1538 při dělení lobkovického zboží mezi Děpoltovy potomky připadl" zámek Ozsek,... městečko pod Wosekem...ves fflagie (Fláje) s mlýny prkennými..." jako díl Václavovi z Lobkovic.
Ve vlastnictví zmíněného rodu Lobkoviců zůstaly Fláje až do roku 1651, kdy přešly, po smrti Polyxeny Lobkovicové (rozené z Talmberka, po druhé provdané za hraběte Maxmiliana z Valdštejna), do rukou Valdštejnů a staly se posléze součástí jejich panství Duchcov - Horní Litvínov. V jeho rámci setrvaly až do roku 1848. Ve 2. polovině 16. století se pod saským vlivem hlásilo obyvatelstvo k protestantství a v roce 1653, nedlouho před rekatolizační misí mosteckých kapucínů (1667-1670), si postavilo evangelickou modlitebnu. Za působení kapucínů byla vystavěna nová farní budova, obnovena škola a rozšířen kostel.
V roce 1583 bylo v obci napočteno 9 osedlých osob (mimo rodinných příslušníků). V polovině 18. století zde již byli 34 hospodáři, 2 mlynáři, 2 krejčí, řezník, forman, obecní pastýř a učitel. Vzhledem k tomu, že půda v horách nebyla úrodná, ale zato se zde nacházelo bohatství lesů, velká část obyvatel se zabývala jistě i těžbou dřeva. Zájem o dřevo z okolních lesů ostatně projevovali sasští kurfiřti již v 16. století a pro jeho snadnější dopravu na saskou stranu hranic nechali po dohodě s Lobkovici vybudovat v letech 1624 - 1629 plavební kanál, jehož zbytky lze ještě dnes v terénu vystopovat.
V roce 1833 stálo ve Flájích 88 domů se 491 obyvateli. Nejvyššího počtu obyvatel dosáhly Fláje v roce 1850, kdy tady žily 603 osoby. Obec Fláje zanikla v letech 1958 - 1960 v souvislosti s výstavbou stejnojmenné vodní nádrže.
Historické památky na území obce
Ve Flájích stával dřevěný roubený kostel na kamenné podezdívce, zasvěcený svatému Janu Křtiteli. Byla to jednolodní stavba s trojbokým presbytářem a předsíňkou na jižní straně. V jádře se snad jednalo o původní evangelický kostelík s pozdějšími úpravami v letech 1667 - 1670, jak již bylo dříve zmíněno. Z jeho zařízení lze jmenovat mimo jiné gotickou sochu Piety z doby po roce 1450 či pozdně gotickou Kalvárii (okolo roku 1500). Dřevěný kostel sv. Jana Křtitele, jako významná památka lidové architektury, byl před likvidací obce přemístěn do Českého Jiřetína a v roce 1995 bylo dokončeno jeho restaurování.
