Hořany
Hořany se rozkládaly na návrší při jihozápadním úpatí kopce Resslu. Na západě sousedily s obcí Holešice, na jihozápad od Hořan ležely Vršany, na jihu sousedily se Slatinicemi a na severu s Třebušicemi. Název obce Hořany ukazuje na její slovanský původ - sídliště rozkládající se na hoře. Od něj pocházejí všechny německé odvozeniny: Horath, Horant, Harrath, Hareth.
Historický vývoj obce
Nejstarší písemná zpráva o Hořanech pochází až z roku 1396, kdy Václava Těma z Koldic věnovali plat v Hořanech faráři Janovi v Krupce. Během 15. - 16. století drželo obec více vlastníků, kteří byli v manském poměru k mosteckému hradu. Někdy v 90. letech 16. století bylo manství za Jindřicha z Písnice zrušeno a ves krátce na to, v roce 1595, prodána za 9 000 kop míšeňských grošů městu Mostu. Město však, ve snaze naplnit svou pokladnu, hned roku 1600 prodalo Hořany, včetně půdy, dobytka, luk, ovocných zahrad, lesu pod Resslem, rybníka a dalších požitků ke vsi náležejícím, paní Magdaleně Hochhauserové z Hochhausu.
Od počátku 17. století se na Mostecku prosazuje reformace a většina obyvatel se hlásila k protestantské víře. Hořanské panství získal roku 1626 Jiří Shön ze Shönecku, císařský rychtář v Mostě který jako ortodoxní katolík na svých panstvích prosazoval nekompromisní rekatolizační politiku. Během období třicetileté války se na Mostecku střídala císařská a protestantská vojska saského kuřfiřta. Mostecko bylo okupováno také Švédy jejichž oddíly pronikaly také na území Hořan, jak se uvádí ve správě o střetu Švédů s oddílem Jiřího Shöna ze Schönecku.
V polovině 17. století vlastnil obec Jan Maxmilián Schön ze Schönecku. V roce 1773 je jako majitel Hořan zmiňován pražský měšťan F. X. Glaser z Glasersbergu. Ten zřídil v Hořanech úřad kaplana, který byl příslušný k faře ve Slatinicích. Glaser dal také k roku 1773 v obci zřídit hřbitov. V roce 1811 získali vesnici svobodní pánové z Ottlilienfeldu a vlastnili obec a statek Hořany až do reformy v roce 1848. Roku 1823 byl při zámecké kapli v obci ustanoven zámecký kaplan nezávislý na slatinické faře.
V polovině 17. století bylo, v důsledku třiceti1eté války, z 15 hospodářských usedlostí obydlen jen 10 domů. Obyvatelé Hořan pěstovali pšenici, žito a chovali hovězí a vepřový dobytek, ovce kozy. K devíti usedlostem náležely i vinice. O sto let později hospodařilo v Hořanech již 23 se láků. Byli zde i řezník, švec a 2 krejčí. V roce 1846 stálo v Hořanech 50 domů s 324 obyvateli.
Zhruba od poloviny 18. století se v Hořanech začali usazovat Židé a postupem času zde vytvořili výraznou menšinu. I když byli jistým zdrojem příjmu pro vrchnost, nesměli v obci, vedle další diskriminačních opatření, ani vlastnit domy. Zdejší početná židovská komunita v roce 1851 čítala 104 osoby z celkového počtu 354 obyvatel.
V poslední čtvrtině 19. století začal z vnitrozemí, do dříve německých obcí, příliv českých námezdních pracovních sil, které získávaly práci převážně na dolech. Tento trend se nevyhnul ani Hořanům. Roku 1890 tady ze 626 obyvatel byli 483 Němci a 143 Češi. V roce 1921 dosáhl počet obyvatel v obci čísla 893. Nejvíce obyvatel, a to 1 015 (z toho 418 Čechů, 590 Němců, 7 cizinců) bylo zaznamenáno při sčítání lidu v roce 1930. Obec byla likvidována v letech 1980 - 1981 před postupujícím k. p. Doly Ležáky.
Historické památky na území obce
Na východní straně návsi stál dvoupatrový obdélný zámek, původně raně barokní stavba, která prošla stavebními úpravami v letech 1811 - 1813 a 1836. Zámecká kaple byla postavena v roce 1701 a v roce 1773 byla zasvěcena sv. Blažeji. Na návsi stávala socha sv. Jana Nepomuckého z 2. poloviny 18. století.
