Kopisty
Kopisty patřily mezi nejdůležitější a nejstarší lokality na Mostecku. Obec byla od počátku své historické existence součástí místního trhu města Mostu a hrála v této oblasti vedoucí úlohu. Kopisty se rozkládaly při Bílém potoce v těsném severním sousedství města Mostu. Na východním okraji Kopist se nacházela osada Pláň, dále na východ ležely obce Pařidla a Konobrže. Na severu sousedily Kopisty s Růžodolem. Název obce mohl označovat "ves Kopistů", tj. Kopistovy rodiny. Někdy také bývá odvozován od slova "kopisti" - nástroje na mísení těsta či od "kopistiti se" ve významu "protivit se, vzpírat se".
Historický vývoj obce
Okolí Kopist bylo osídleno již v době kamenné a byly zde učiněny také nálezy z doby římské (50 př. n. 1. - 376 n. 1.). Dějinné počátky Kopist jsou nejasné. Poprvé se sice jméno obce objevuje již k roku 1057, ovšem v insertu jednoho z dochovaných listinných fals (1218) o založení litoměřické kapituly. Další sporné zmínky o obci z počátku 13. století, které měly dokládat její vztah k oseckému klášteru, se s největší pravděpodobností týkaly stejnojmenné vsi u Pirny v Sasku. Proto z hlediska našich Kopist lze považovat za první věrohodnou písemnou zprávu až listinu z roku 1227. V ní daroval Kopisty bezdětný Hrabišův syn Kojata zderazskému klášteru, kterému později odkázal svůj díl Kopist "s lesem a rybníkem" i jeho bratr Všebor.
V držení zderazských křižovníků setrvala převážná část vsi po celé 13. století. Po Kopistech se však v roce 1238 psal i jistý Chotěbor a v roce 1264 Dětřich. Zdá se tedy, že menší díl Kopist patřil drobné šlechtě a několik sedláků také k mosteckému hradu. Kopisty jsou jmenovány v důležitém hospodářském privilegiu krále Přemysla II. Otakara z roku 1273, které bylo uděleno městu Mostu. Je v něm obšírně hovořeno o mílovém právu, které určovalo tehdejší ekonomické vztahy. Celé zemědělské zázemí města Mostu bylo hospodářsky i právně podřízeno městské výrobě. Obyvatelé okolních obcí měli povinnost nakupovat všechny potřebné výrobky v Mostě. Pouze tři osady tvořily částečnou výjimku. Jednou z nich byly právě Kopisty kde směla být podle rozhodnutí panovníka zřízena kovárna a šenkovna.
Kopisty zůstaly majetkově rozdrobeny i v následujících dvou stoletích. V 1. polovině 14. století vlastnil část, dříve náležející klášteru, Kerunk z Lomu. Byl to bohatý zeman, který sídlil většinou v Praze, kde byl majitelem několika domů. V roce 1344 koupil od Kerunka jeho část se svolením krále benediktinský klášter v míšeňské Saské Kamenici, který ji držel až do roku 1366. Poté se rychle střídala celá řada majitelů obce.
Pro díl, ve 13. století náležející drobné šlechtě a ve 14. století snad totožný se statkem zvaným Spannkopicz (v manském poměru k mosteckému hradu), platila obdobná situace, také zde se vystřídala řada vlastníků a mimo jiné za Václava z Mrzlic je k roku 1405 prvně zmiňována zdejší tvrz. Počátkem 15. století Zikmund Lucemburský zastavil mostecký hrad i město s jeho okolím míšenskému markraběti za pomoc v boji proti husitům. Závislost Mostecka na Sasku ukončil až Jiří z Poděbrad v roce 1455.
V letech 1439 - 1510 vlastnili část Kopist Hochhauserové, v období 1510 - 1533 Smolíkové ze Slavic a poté Sekerkové ze Sedčic. Ti svůj díl Kopist s tvrzí a dvorem prodali v roce 1543 městu Mostu (resp. špitálu sv. Ducha). Další část Kopist vlastnil již v roce 1507 Jan z Veitmile, pán na mosteckém hradu. Také tento díl během 16. století získalo město Most. Do konce 16. století tak byly jednotlivé části obce majetkoprávně sjednoceny do rukou jediného majitele, který ji navíc učinil středem svého rozsáhlého městského panství, které držel až do roku 1848. Před rokem 1620 bylo v Kopistech přibližně 62 hospodářství různé velikosti, dále 14 sedláků, 32 chalupníků, 1 zahradník a 15 bezzemků, kteří "prací rukou svých se živí." Po skončení třicetileté války v polovině 17. století bylo zaznamenáno jen 41 hospodářství, dalších 21 bylo pustých. V roce 1651 žilo v obci a vrchnostenském dvoře celkem 106 osob. V polovině 18. století měly Kopisty 55 hospodařících subjektů, 1 učitele a kováře, hostinec, masný krám, 2 vrchnostenské dvory, mlýn o dvou kolech a řadu rybníků v okolí. K roku 1771 bylo v obci 56 selských stavení a 12 budov bylo používáno k jiným účelům.
V roce 1846 bylo v Kopistech 69 domů s 387 obyvateli, vrchnostenský pivovar, palírna, hostinec, 2 mlýny a dvůr. Pravý rozvoj obce nastal však během poslední čtvrtiny 19. století v souvislosti se vznikem řady dolů v jejím okolí: Julius II (1878), Julius III (1882), Julius IV (1891) a Habsburg (1890, od roku 1919 Minerva). Dříve zemědělské Kopisty se postupně zařadily mezi důležitá střediska důlní těžby v regionu. Rozvoj průmyslu znamenal také silný příliv obyvatelstva a značný nárůst počtu obyvatel žijících v obci. Kopisty se podobně jako ostatní obce na Mostecku změnily také svým národnostním složením. Od konce 19. století došlo k výraznému nárůstu počtu obyvatel české národnosti a v roce 1902 byla v obci po několikaletých bojích zřízena česká škola. V roce 1880 žily v Kopistech i s osadou Pláň 902 osoby, ale roku 1893 to byli již 2 004 obyvatelé a v roce 1900 už dokonce 4 214 osob. Největšího počtu obyvatel (5455) dosáhly Kopisty v roce 1930. V roce 1911 byly Kopisty povýšeny na město. Obec byla likvidována v letech 1974 - 1979 z důvodu postupu těžby Dolu Ležáky.
Historické památky na území obce
Při východním okraji náměstí stávala původně gotická tvrz která byla v době
husitských válek zničená a někdy před rokem 1510 obnovená. Nedaleko tvrze se
nacházel kostel Božího Těla, původně gotický (farnost v Kopistech je zmiňována
již v roce 1352), v 18. století zbarokizovaný a v 19. století nově upravený.
Na hlavním oltáři z let 1760 - 1780 byla umístěna socha Madony z období kolem
roku 1380. U kostela stála socha sv. Floriána z roku 1739 od Jana Adama Dietze,
která byla přemístěna posléze do Vtelna.
