Souš
Souš se nacházela přibližně 1,5 km západně od Mostu. Na jihozápadě sousedila s Třebušicemi a na západě s obcí Komořany. Jméno obce znamenalo, že se obec nacházela "na suchém místě", chráněným před kolísavým stavem vodní hladiny Komořanského jezera.
Historický vývoj obce
První písemná zmínka o Souši pochází z roku 1312. V té době byla obec v majetku mosteckého občana Jana z Werberku. Ve 14. století byla obec součástí majetku drobné šlechty a musela věnovat část svých ročních příjmů klášteru v Oseku. Ve druhé polovině 15. století zde sídlila jedna z větví vladického rodu z Duban. V roce 1505 prodaly bratři Beneše a Zikmund Soušští z Duban ves městu Most, avšak již v roce 1507 ji město prodalo spolu s Třebušicemi, Janovi z Veitmile, který v té době držel mostecký hrad. Spolu s hradem pak byla Souš v roce 1595 prodána císařem Rudolfem II. opět městu Mostu. Obec zůstala, jako součást panství Kopisty, v majetku města až do roku 1848.
V polovině 17. století hospodařilo v Souši 14 sedláků a 15 chalupníků. V polovině 18. století, je V Souši uváděno již 41 hospodářů, kteří kromě polí obhospodařovali též menší výměru chmelnic a vinic. V obci se nacházela škola, připomínaná poprvé k roku 1605, a farní kostel, poprvé zmiňovaný už v roce 1352. V roce 1846 stálo v Souši 55 domů s 247 obyvateli. Koncem 19. a počátkem 20. století dochází v souvislosti s rozšiřující se těžbou hnědého uhlí k prudkému nárůstu počtu obyvatel obce. Rozvoj okolních dolů sebou nesl také zvýšenou migraci obyvatel. Potřeba pracovních sil sebou přinesla dramatický nárůst počtu obyvatel české národnosti. V roce 1887 byla v Souši zřízena první česká škola na Mostecku. V roce 1921 žilo v Souši 4 326 obyvatel, z nichž 3 529 byli Češi.
Historické památky na území obce
V Souši na návsi stál kostel sv. Martina. Původně gotická stavba v 17. století vyhořela. Obnovená stavba prošla v roce 1752 přestavbou a v letech 1831 a 1891 dalšími úpravami. V kostele byly umístěny obrazy od J. Fuchse, Zmrtvýchvstání Krista a sv. Martina, z roku 1783. Socha sv. Prokopa byla před likvidací obce přemístěna do Vtelna. Větší část obce musela během 60. let minulého století ustoupit pokračující těžbě uhlí.
