Třebušice
Obec se nacházela při cestě vedoucí ze souše do Holešic, nedaleko mírně se zvedajícího severozápadního svahu kopce Resslu. Název obce vznikl patrně jako označení sídliště "lidí Třebuchových". V minulosti se vyskytovaly také tvary Trzeboczicze, Trzebusycze či německy Tribschitz, Triebschitz.
Historický vývoj obce
Z hospodářského hlediska patřily Třebušice k místnímu trhu města
Mostu. Kdo držel Třebušice v 15. století není jasné. Jisté je, že nejméně na
počátku 16. století byly v majetku města Mostu, neboť v roce 1507 je město
prodalo spolu se Souší Janu z Veitmie, pánovi na mosteckém hradu. Spolu s hradem
byly pak v roce 1595 prodány Rudolfem II opět městu Mostu. V jeho majetku zůstaly
Třebušice, až na epizodu z let 1690 - 1713, kdy náležely šlechtickému rodu
Lobkoviců, do roku 1848.
Prvním statistickým pramenem udávajícím informace o velikosti Třebušic je urbář
mosteckého panství z počátku 17. století. Podle údajů urbáře měly k roku 1612
Třebušice 33 usedlých a 3 domkáře, tedy dohromady 36 domů. V polovině 17. století
hospodařilo v Třebušicích 9 sedláků a 20 chalupníků. Obyvatelé pěstovali pšenici
a žito, v menší míře vlastnili i malé chmelnice a vinice.
V roce 1690 byly Třebušice správně připojeny k Novému Sedlu, a po roce 1713 je město Most začlenilo ke Kopistům. V polovině 18. století bylo v Třebušicích 36 hospodářů vlastnících pozemky a jen dva řemeslníci, obecní kovář a krejčí. I když první zpráva o dolování uhlí v blízkosti Třebušic pochází z roku 1811, obec zůstala ryze zemědělskou až do poloviny 19. století. Nejstarším hlubinným dolem otevřeným v blízkosti Třebušic byl důl Maria Opferung. Těžba uhlí se postupně rozvíjela v průběhu druhé poloviny 19. století. V okolí vznikaly velké doly Saxonia I a II (v letech 1879 a 1890). O rozvoj těžby uhlí se zasloužil především podnikatel C.C.Bobbe který vlastnil převážnou většinu dolů v okolí Třebušic. V roce 1907 přešly doly, které patřily Bobbeho rodině, do vlastnictví Duchcovsko - podmokelské dráhy, která je vlastnila až do zániku první republiky.V souvislosti s rozvojem hornictví se zvýšil v letech 1880 - 1910 počet obyvatel téměř 3,5x a podíl Čechů stoupl v dříve německé obci na více jak 50%. V roce 1895 se Třebušice staly samostatnou obcí, do té doby byly součástí politické obce Souš. Roku 1898 byla v obci otevřena česká škola kterou navštěvovaly také děti z okolních obcí.V období II. světové války byly v okolí Třebušic postaveny tábory pro válečné zajatce a zahraniční dělníky, nasazené sem na nucené práce v dolech a chemickém průmyslu.
V Třebušicích stávala kaple Obětování Panny Marie neznámého založení, poprvé renovovaná roku 1767. V roce 1822 byla pak znovu vystavěná a v roce 1882 zvětšená. Obec Třebušice zanikla v důsledku rozšíření těžby uhlí a zejména výstavby etylenovodu pro provoz Petrochemie podniku CHEZA v letech 1978 - 1980.
