Záluží
Obec se nacházela asi 6 km severně od Mostu. Název obce se stejně jako u mnoha dalších obcí v okolí váže na existenci Komořanského jezera na řece Bílině. Název ve spojitosti s jezerem označuje obec "za luhy". Německá podoba jména Maltheuern pravděpodobně pochází od osadníků hovořících dolnoněmeckým dialektem.
Historický vývoj obce
Ves Záluží se poprvé objevuje v listině Boreše z Rýzmburka z roku 1333, ve které prodával svůj hrad Kostomlaty a k němu příslušející vesnice, mimo jiné též "Meltner". Jednalo se však o prodej jen části vsi, neboť další díl s poplužním dvorem a tvrzí patřil nadále jako manství k hradu Rýzmburk a během konce 14. a 1. poloviny 15. století byl v držení drobné šlechty (1393-1394 Ramfolt z Bontensee, 1419 Hanuš z Polenska, 1454 Hanuš Gerhengros). Ve 2. polovině 15. století bylo manství připojeno k mosteckému hradu, k němuž v roce 1512 připadl i zbytek vsi náležející dosud ke kostom1atskému zboží.
V roce 1535 bylo Záluží prodáno Jiřímu Hartičovi z Hartiče. Roku 1613 byla obec Rudolfem II. propuštěna z manství a zapsána do zemských desek. Po bitvě na Bílé hoře byla ves Hartičům pro jejich účast na stavovském povstání zkonfiskována a v roce 1623 byla obec císařem Ferdinandem II. prodána Jakubu Bruneanovi, který byl současně ustanoven komisařem pohraničních cel v království českém.V roce 1713 získal Záluží Jan Josef z Valdštejna který je připojil ke svému panství Duchcov - Horní Litvínov.
V polovině 17. století bylo v Zá1uží jen 10 sedláků a 14 chalupníků. Po třicetieté válce zde zůstalo 16 chalup pustých. V obci však fungoval pivovar a šenkovna. O sto let později bylo v Záluží napočteno 34 hospodářů a dále kovář, bednář, tesař, kolář a mlynář. V roce 1846 stálo v Záluží již 66 domů s 374 obyvateli.
Největší rozvoj obce nastal po roce 1870, kdy zde byla postavena sklárna. Největšího rozmachu se sklárna dočkala ve vlastnictví Edmunda Karlíka, který sklárnu systematicky modernizoval a rozšiřoval. Karlík vlastnil sklárnu až do roku 1902, kdy ji s pozemky prodal Severočeské uhelné společnosti v Mostě, což byl také její konec. Poslední čtvrtina 19. století souvisí také se vznikem řady dolů v okolí obce (1880 Viktoria, 1891 Radetzky - od roku 1919 Kolumbus, 1905 Neuschacht - od roku 1907 nazývaný Tegetthoff, od roku 1919 Herkules a konečně v roce 1951 přejmenovaný na Vítězný únor).
Nejvyššího počtu obyvatel v Záluží (4 051) bylo dosaženo v roce 1910 a poté v roce 1930 (3 867 osob, z toho téměř 3000 české národnosti, obývajících 271 domů). Počtem obyvatel byla obec na šestém místě na Mostecku. Od roku 1939 začal v blízkosti obce vyrůstat chemický závod na zpracování uhlí, za války byly v jeho okolí postaveny pracovní a zajatecké tábory. Záluží bylo v letech 1944 až 1945 během spojeneckých náletů na chemické závody několikrát postiženo spojeneckým bombardováním. Během náletu, který proběhl 23. září 1944 byla celá spodní část obce úplně zničena a řada dalších domů poškozena. Největší nálet postihl obec v noci 16. ledna 1945. Během tohoto náletu přišlo o život 197 českých obyvatel Záluží.
V Záluží se nacházel železný kříž na kamenném podstavci z roku 1793. Část obce byla postupně likvidována už v letech 1956 - 1960, převážná většina Záluží však byla zbourána kvůli výstavbě provozu Petrochemie podniku CHEZA v letech 1974 - 1975.
